Výbušniny 

Výbušniny provázejí člověka už odedávna. V podstatě už od té doby, co v Číně mezi devátým a sedmým stoletím byl vynalezen střelný prach,. I když v té době se používal pouze na odstřely skal a podobně, určitě ne k bojovým účelům. Bohužel v dnešní době se s výbušninami spojuje jen násilí a setkávají se s nimi už malé děti v kreslených pohádkách, dokonce i v tradičních Rychlých šípech od Jaroslava Foglara.

Výbušniny se dělí do čtyř základních skupin:
1) Třaskaviny jsou snadno vznítitelné, a proto se používají k aktivaci trhavin nebo střelivin. Můžeme je tedy najít třeba v roznětkách. Populárním typem třaskavin je např.třaskavá rtuť.
2) Trhaviny jsou málo citlivé na okolní vlivy, ale po aktivaci se vyznačují ohromou silou. Používají se např. při práci v lomech nebo při ražbě tunelů. Mezi nejpoužívanější trhaviny patří dynamit, Pentrit, Hexogen a TNT.
3) Střeliviny se používají do střelných zbraní. Vyznačují se rychlým uvolněním energie, která vystřelí kulku. Příkladem je klasický střelný prach nebo nitrocelulóza.
4) Pyrotechnické slože se používají v zábavné pyrotechnice, ve výstražných svítidlech, pro kouřové efekty apod. Vojenské použití je obdobné dýmovnice, světlice, imitace výbuchů a výstřelů atd.

Jednou z nejznámějších výbušnin je střelný prach. Střelný prach byl původně směsí ledku, dřevěného uhlí a síry. Později vynalezený bezdýmý střelný prach obsahuje jako hlavní složku nitrocelulózu neboli střelnou bavlnu želatinovanou nitroglycerinem nebo jinými nitroglykoly. Střelný prach je nejdéle známou výbušninou. Dnes rozlišujeme čtyři základní typy střelného prachu: puškový prach, trhací prach forte (třikrát silnější než puškový), zápalnicový prach, dělový prach. Používá se při trhání skal např. v lomech a hlavně v zábavné pyrotechnice. Už se prakticky nepoužívá do střelných zbraní, především kvůli existenci velkého počtu výbušnin s lepšími vlastnostmi.

 Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Výbušniny